Jazykový strečink

Znáte strečink? Víte, kdy se používá? Znalci možná teď kroutí očima s otázkou „Co to má společného s výslovností?“, neznalí jen vrtí hlavou. Všechno vysvětlím.

Strečink je činnost, která by se měla provádět před každým tréninkem nebo sportovním výkonem. Pomáhá protáhnout, uvolnit a aktivovat svaly. Slouží taky k odstranění psychického i svalového napětí.

V tom máme jasno. A teď, co má společného s výslovností.

Osvojování výslovnosti je činnost velmi náročná. Do celého procesu vstupuje několik faktorů najednou.

Jsou jimi nejenom jazykový talent, případný hudební (ne)sluch i osobnostní (psychologické a fyziologické) charakteristiky studentů. Velkou roli hraje taky mateřský jazyk a případná (a vcelku častá) interference. Vedle toho přispívá atmosféra ve skupině, vztah mezi jednotlivými studenty, ale i mezi studentem a lektorem.

Aby výuka výslovnosti proběhla podle vašich představ, tedy hladce a efektivně, je dobré se co nejvíce faktorů zbavit.

S osobnostní stránkou studentů asi už nic moc nevymyslíte. Na čem můžete pracovat, je celková atmosféra na lekcích, kterou ale budujete nejenom při fixaci výslovnosti. Měla by být uvolněná, přátelská a podporující.

Co tedy ještě můžete přímo na lekcích výslovnosti nebo během jejího nácviku odbourat?

Něco na rozehřátí

Na chvíli opustíme výslovnost a podíváme se na jiné části výuky. Dejme tomu čtení. Připravíte (nebo v učebnici už připravený máte) nějaký pěkný text.

Dáte ho studentům jen tak? Bez jakéhokoliv komentáře? Bez vysvětlení potřebné slovní zásoby? Bez návaznosti na nějaké v lekci probírané téma? S největší pravděpodobností ne.

Aby se studenti na text patřičně natěšili, zahájíte nejspíš práci na textu takzvanými předčtecími (pretextovými) aktivitami. Stejně tak u poslechu i mluvení. Studenty uvedete do děje diskuzí o obrázku, daném tématu atd.

I před nácvikem výslovnosti je vhodné zařadit nějaká zahřívací cvičení.

Připravit studenty na to, že teď se budete chvíli věnovat výslovnosti. Uvolnit a protáhnout obličejové svaly, které budou potřebovat, nasměrovat pozornost směrem k ústům. Odbourat možné napětí, studenty rozdýchat a aktivizovat.

Takové činnosti říkám jazykový strečink.

Už víte, co má výslovnost společného s protahovací sportovní aktivitou? 😉

Raz á dva

Stejně tak jako se strečink před tréninkem může soustředit na konkrétní svalovou skupinu, může se i jazykový strečink zaměřit na přípravu artikulace konkrétní hlásky nebo hláskové skupiny.

zdroj: omalovanky.luksoft.cz

Dělají vašim studentům problém bilabiály (rozumějte hlásky, jejichž artikulace se účastní oba rty najednou, tedy B a P)? Začněte s jejich uvědomováním pomocí olizování rtů a hraním na kapry.

Taky když víte, že se chystáte zaměřit na hlásku H, protože se na lekci až nebezpečně často vyskytuje, můžete strečink začít hlasitým hahaha nebo hohoho (jako to dělá dobrosrdečný Santa Claus).

Nebo když potřebujete, aby studenti neříkali /sima/, /dzima/, nebo /džima/ a plánujete si posvítit na hlásku Z. Potom můžete nechat létat místností hejna much. 🙂

Jinou možností je celkové jednoduché rozmluvení na české vokály I, E, A O, U. Záměrně ne v abecedním pořadí. V této posloupnosi je totiž možné sledovat pohyb jazyka shora směrem dozadu a dolů a zase zpátky nahoru. Kreslit pomyslně takzvaný vokalický trojúhelník.

Osvědčilo se mi zařazovat do rozcviček víceslabičné modely českých slov. Například slova máma, táta, káva mají model ÁA, nádraží, náměstí model ÁAÁ. Modely aplikuju na všechny vokály ve směru pohybu jazyka – v případě ÁA tedy ÍI, ÉE, ÁA, ÓO, ÚU. Trénujeme na nich rozdíl mezi krátkými a dlouhými vokály a přízvuk.

A jak aktivujete studenty před nácvikem výslovnosti vy? 😉