Výslovnost? Ne, důležitá je gramatika!
Když se učíme cizí jazyk, od začátku je to právě výslovnost, která nám může pořádně zatopit. A to i přesto, že gramatické tabulky i slovník máme v malíčku. Nevěříte? Pojďte se na to se mnou podívat.
Jsou to nesprávné délky vokálů, záměny hlásek, nerespektování drobných artikulačních nuancí, které můžou měnit význam slova tak, že si to někdy opravdu nepřejeme. A nepomůže nám ani kontext…
Z druhé strany – dospělé a inteligentní lidi kvůli chybám ve výslovnosti stavíme nevědomky na úroveň malých dětí. Ačkoliv jsou to plnohodnotní komunikační partneři, kteří jen z menší či větší míry neovládají zvukový systém naší mateřštiny.
Ale pojďme na začátek...
Moje první setkání se zásadní důležitostí výslovnosti ve výuce jazyků se odehrálo až dlouho po tom, co jsem na gymnáziu odmaturovala z angličtiny a odchodila desítky lekcí němčiny.
Až když jsem zblízka zažila, jaké to je, když vám druzí nerozumí…
Ne, že by nám nikdo z profesorů na gymnáziu nepřiblížil, jak se která hláska nebo kombinace hlásek v tom kterém jazyce vyslovuje. Tím jsme vybaveni byli. Bohužel dál už se pozornost upínala spíš na gramatiku, slovní zásobu, konverzaci.
Tenkrát v Německu
Ve třetím ročníku vysoké školy jsem dostala možnost se zúčastnit programu Erasmus. Abych si osvěžila dávno zapomenutou a nepoužívanou němčinu, o níž jsem se právem domnívala, že by mi mohla pobyt v bavorském Regensburgu ulehčit, vyjela jsem z domova o tři týdny dřív. Na intenzivní jazykový kurz.
První lekce proběhla tradičně, představením. Mně s českou kamarádkou se představení povedlo. Všichni si nás geograficky zasadili do srdce Evropy.
O trochu hůř na tom byl spolužák z Polska. Když na něho přišla řada, s nesmělým úsměvem nás seznámil s tím, že on je /aus polen/. Většinu z nás nenapadlo, že by mohl být odjinud než z Polska.
Až na naši lektorku, rodilou mluvčí Frau Hauenstein.
Tahle okouzlující starší dáma se začala zlomyslně smát.
„Aus Pollen /polen/?“ ptala se pobaveně.
„Ano,“ přitakal spolužák.
„Aha, vy myslíte aus /póln/. Takže nejste z pylu, ale z Polska, ano, už rozumím,“ mrkla na něj šibalsky.
Příležitostí mu to připomenout využívala často. V dalších lekcích ale nezůstávaly nitě suché ani na nás ostatních, o to nemusíte mít strach.
Tam jsem pochopila, že výslovnost je nedílnou součástí osvojení jazyka.
A nutnou podmínkou bezproblémové komunikace.
Abych se nedostala do podobné situace jako spolužák, trénovala jsem německou výslovnost v duchu cestou na univerzitu, při vaření, v hospodě, před spaním, visela jsem rodilým mluvčím na rtech.
V Německu se trapas nekonal.
Nejsou vousy jako vousy
Nepříjemné chvilky mi ale občas připraví angličtina… Třeba ve chvíli, kdy jsem zaměnila výslovnost slov beard a bird (rozumějte vousy a pták).
Chtěla jsem americkému kolegovi pochválit jeho dobře pěstěné vousy.
No, co jsem mu místo vousů chválila, si už doplňte sami… 😀
Pasti češtiny
Když jsem poprvé vedla Fonetická cvičení v rámci Letní školy slovanských studií na FF, do podobných situací se dostávali moji studenti. Bylo nasnadě, že i čeština takovými pastmi disponuje.
Chvíli mi trvalo pochopit, že Američanka celý večer netankovala, ale tancovala, Japonka že nejela vrakem, ale vlakem, že to, co vadí Španělům, není nevychovanec jménem Bítr, ale obyčejný český vítr…
Abych své studenty trapasů ušetřila (a že byly někdy pořádné, ale o tom zase jindy 😉 ) začala jsem přemýšlet, jak jim tu naši řeč co nejlíp zprostředkovat.
Dnes už totiž vím, že výslovnost je dokonce v mnoha ohledech důležitější než gramatika.
Co si myslíte vy? 😉
