Pozor, článek jen pro otrlé, vyskytuje se (záměrně) větší množství (nezáměrných) vulgarit.
Ano, tentokrát se zaměřím na výslovnostní nepříjemnosti svých studentů.
O větě z nadpisu už jste možná četli v mém příběhu tady http://mluvimcesky.cz/o-mne/
Je to jeden z nešťasných výroků mojí japonské studentky. Když přišla na lekci, byla kvůli němu pevně přesvědčená, že svou jinak výbornou češtinu už nikdy nepoužije. Po vyslovení téhle věty v práci všichni vyprskli smíchy, nikdo ale nebyl schopný jí říct proč a kde je problém.
Pro Japonce je totiž R a L varianta jedné hlásky. Někdy použijou jednu, podruhé zase tu druhou. To jim v češtině bohužel není možné doporučit. Během nácviku R a L jsme našly spoustu slov, ve kterých je dobré dávat na artikulaci pozor.
Jaká že slova můžou být tak problematická?
Třeba když řeknete, že váš manžel „vykrádal auto“.
Nebo že vaše dcera má moc pěkné „vrásky“.
Taky když všem tvrdíte, že do práce jezdíte „vrakem“.
O „raku“ na nehty ani nemluvě.
Další, co není možné japonským studentům doporučit, je pro ně obvyklé vynechávání vokálu U.
Potom totiž chodí „nakpovat do spermarketu“…
Svá specifika ale má i pro nás ne tak vzdálený a exotický jazyk jako je japonština. Dokonce jazyk velmi blízký tomu našemu. O to víc se pak divíme, když jeho mluvčím moc nerozumíme. Tím jazykem je polština.
Představte si, že jste stevardka (muži si klidně můžou představovat stevarda) na palubě autobusu. Po únavné, několikahodinové cestě chcete jménem posádky autobusu oznámit radostnou novinu. Bude pauza.
A protože s cestujícími rádi navazujete bližší, až familiérní kontakt, uvedete pauzu jako pauzu čůrací. Tedy pokud jste Češi jako poleno.
V téhle situaci jste ale Polka, která má problém s délkami vokálů. A tak ten první řeknete krátký, druhý dlouhý, třetí krátky…no…a je to. Jste tam, kde jste opravdu být nechtěli.
Mohla bych pokračovat dál. Svá nebezpečná slova si najdou mluvčí většiny jazyků.
Anglicky mluvícím, i těm nerodilým, je dobré doporučit, že název filmu Pýcha a předsudek je bezpečnější vyslovit v angličtině.
Nebo si dávat velmi dobrý pozor na českou výslovnost CH (tedy nečíst CH jako ho čteme například ve slově cheese).
Nula u některých Číňanů zní zase velmi poeticky, luna.
Anebo taky nuna, či lula…
Jak už jste asi pochopili, znalost pravidel výslovnosti jakéhokoliv jazyka může jeho studentům ušetřit mnoho nedorozumění, perných chvil i dnů. Pojďme s tím těm našim pomoct.
Jaké zkušenosti s českou výslovností mají Vaši studenti? 😉
So interestinggggggggggggg.
😀 😀 😀
Tak to je mazec!