Promiňte, nemluvím rusky…

Výslovnost nejsou jen správné konsonanty a délky vokálů. To, že řekneme, že někomu rozumíme, je komplexem mnoha vrstev.

Odkrýváme výslovnost

První vrstvou v ovládnutí výslovnosti je schopnost jemného sluchového rozlišení hlásek. V další vrstvě se učíme jednotlivé hlásky realizovat. Potřebujeme k tomu znát práci hlasivek, místo a způsob tvoření hlásek.

V dalším plánu si osvojujeme pravidla jejich kombinace. To už se z vrstvy „hláskové“ dostáváme výš. Na rovinu, která leží nad jednotlivými segmenty (odborně suprasegmentální). Tady řešíme, jak se hlásky navzájem ovlivňují. Sem patří intonace a melodie řeči.

Na téhle úrovni můžeme rozlišit, jestli někomu něco oznamujeme, nebo se ptáme Schválně si zkuste říct: „Mluvím česky.“ a „Mluvím česky?“ 😉

Dalším důležitým faktorem je přízvuk. Určitě víte, že podle toho, jakou slabiku mluvčí „zdůrazní“, můžete poznat, jestli je např. z Liberce, nebo z Ostravy, nebo… ano, nerodilý mluvčí. 

Třeba v angličtině a ruštině je přízvuk pohyblivý. Pokud se učíte slovo, je vhodné se ho naučit i správně přízvukovat.

zdroj: https://cz.123rf.com

V češtině tahle nutnost odpadá. Přízvukovaná je pro nás (pokud nejsme z Ostravy a okolí) přirozeně první slabika a náš přízvuk je pevný. To nám pomáhá rozlišovat hranice jednotlivých slov.

Když před slovem stojí předložka, přebírá přízvukovou zodpovědnost na sebe a zvukově se dostává na začátek slova.

Že to nikomu život nezkomplikuje?

Bez zákusku

Pokud nákup v cukrárně (či kdekoliv jinde, kde je potřeba personálu sdělit, co chcete) považujete za životně důležitý, tak ano.

Stalo se to v cukrárně v Dejvicích. Na řadu přichází starší paní. Objednává si. Gramaticky správně. Poznávám podle velmi silného ruského přízvuku, že se v Čechách nenarodila. Nicméně se v jejím proslovu dokážu orientovat.

Na rozdíl od paní prodavačky.

Ta rezignovaně smečuje: „Já nemluvím rusky, na shledanou.“ Paní odchází. Bez dvou rakviček, věnečku a pařížského dortu.

Je libo bublinky?

A víte, jaký je rozdíl mezi perlivou a neperlivou vodou? Žádný.

Pokud si tu bez bublinek objednáte jako rodilý Brit. S přízvukem na druhé slabice (neperlivou)…

Přiznám se, že přesně z toho důvodu jsem šla tenkrát se studenty do restaurace.

Aby měli možnost poznat, kdy jejich výslovnosti Češi správně nerozumí. Aby byli v bezpečném prostředí, kdy jim problém pomůžu vyřešit. Aby příště, až budou sami, věděli, na co si dávat pozor. 🙂

A co si objednávají vaši studenti? 😉