Nešvar jménem Poslouchejte a opakujte

Ve většině učebnic se takhle cvičí výslovnost a já si dovolím to nazvat nešvarem? Ano. A v tomhle článku vám vysvětlím proč.

Na jednom z nedávných workshopů pro lektory padl dotaz na učebnice. Učebnice, které pracujou s výslovností. Učebnice, které bych doporučila.

Při zamyšlení mi došlo, že těch učebnic, kde se tematizuje výslovnost, už je dneska celkem dost. Těch, které nemají na začátku dvě stránky teorie o české výslovnosti, ale pak o ni nezavadí pohledem. To je pro nás skvělá zpráva.

V mnoha z nich se ale s výslovností dost často pracuje stylem poslouchejte a opakujte.

Co je na tom špatně?

Ve výslovnosti je přece důležité poslouchat a následně slyšené zopakovat, nebo ne?

To sice ano, jen je potřeba ještě spousta dalších předkroků a mezikroků a taková metoda vůbec nemusí vést k tomu, co bychom potřebovali.

Aby naši studenti rozuměli a uměli se srozumitelně vyjádřit.

Tady je 5 důvodů, proč tuhle metodu doporučuju ještě něčím okořenit:

• studenti rozpoznají jednotlivé hlásky mezi sebou (např. R a L, B a P, H a CH),
• vyslovují hlásku vědomě, nebo se prostě jen trefili,
• se ve výslovnosti někam posunuli,
• nemají ještě nějaké další problémy,
• neopakujou a nefixujou něco špatně.

Takové cvičení nedává studentům žádnou zpětnou vazbu.

Nepodporuje vlastní produkci.

Navíc se za čas stane nudným.

Proto taková cvičení berte jako zdroj inspirace. Příklady použitelné slovní zásoby, z níž se dá vytěžit spousta cenného materiálu.

Přetvářejte ty surové zdroje na cvičení,

• která naučí studenty hlásky mezi sebou rozpoznávat,
• díky kterým je studenti vyprodukujou a dokážou spojovat do slabik a slov,
• která je naučí je používat automaticky a plynule v řeči.

A jak to máte vy? Posloucháte a opakujete, nebo přetváříte? 😉