Jak a kdy s výslovností začít?

Lektoři se mě často ptají, od kdy výslovnost vlastně učit. Jestli se jí zabývat hned na začátku, nebo až po probrání základních slovíček a gramatiky. A taky jestli trápit studenty i na vyšších úrovních a jak často se jí věnovat.

zdroj: www.radynacestu.cz/magazin/eiffelova-vez/

Vezmeme to pěkně po pořádku.

Představte si, že chcete vidět Eiffelovu věž a rozhodnete se absolvovat několik lekcí francouzštiny, abyste byli alespoň minimálně jazykově vybavení.

V úvodní lekci s tématem seznamování máte za úkol přečíst jednoduché věty:

Bonjour. (Dobrý den)

Quel est ton nom? (Jak se jmenujete?)

D'où venez-vous? (Odkud jste?) S první zřejmě nebudete mít problém, kdo by neznal francouzský pozdrav. 
Ale dál? Olalá... to už tak snadné být nemusí. 

A co teprve turistům se hodící věta: 
S'il vous plaît, où est la station? (Prosím vás, kde je nádraží?) 

A jak, když ještě nic neumí?

Na prvních lekcích předpokládám, že moji svěřenci už něco z češtiny znají. Každý něco zaslechl na ulici, v obchodě, v restauraci, přečetl si ve výloze, viděl na jídelním lístku nebo na obalech. I úplní začátečníci mi většinou mají co nabídnout. Jiná může být situace, pokud učíte češtinu mimo území České republiky.

Slova a slovní spojení zapíšu na tabuli. Pro ty, kteří tápou a nerozumí, s pomocí rukou, nohou a dalších lektorských zbraní vysvětlíme.

Někteří grafickou podobu slov vidí poprvé a zapsali by je po svém (např. cočka, rozumějte kočka, nebo koka, čili čočka).

Naopak někteří vyslovují něco, co už napsané zahlédli, ovšem taky po svém (např. čleba, tedy chleba, okyrka, po našem okurka).

Na zapsaných slovech, která jsou jim už nějak blízká, tak můžu ukazovat výslovnost jednotlivých hlásek a jejich spojování do vyšších celků.

Všechny hlásky potom trénujeme samostatně i v různých kombinacích. Během lekce vidím, na čem budeme muset pracovat víc, co je (i s ohledem na mateřský jazyk) větší problém a na čem naopak můžu demonstrovat jednoduchost české výslovnosti. 🙂

Výslovnost zařazuju do programu každé lekce. Když studenti už na začátku pochopí, že výslovnost je důležitou a rovnoprávnou součástí výuky, máme výbornou startovací pozici.

První seznámení se zvukovou stránkou jazyka (ostatně jako celá její výuka) by mělo být nenásilné, hravé. Vůbec nejlepší je, když si studenti spojí její nácvik se zábavnou hrou. Hrou s pevnými pravidly, ale odlehčující, osvěžující a žádanou.

A co s pokročilými?

Ve chvíli, kdy chceme výslovnost zařadit u vyšších úrovní, musíme se vypořádat s větším množstvím překážek než u začátečníků. První z nich je, stejně jako na nižších úrovních, jazyková výbava studujících a jejich celkové schopnosti.

K nim se potom přidávají často špatně zafixované návyky, neochota na nich pracovat (když už vlastně mluví tak dobře česky) i přesvědčení, že když se do teď osvojování jazyka obešlo bez nácviku výslovnosti, obejde se bez něho i dál.

V žádném případě se nenechte zviklat. Nesprávná výslovnost dokáže zatopit začátečníkům stejně jako těm zběhlejším.

Nikdy není pozdě s ní začít.

Upevňujte přízvuk na první slabice a jeho nezávislost na délce vokálů (např. ve slově kavárna přízvukujeme první slabiku, i když dlouhý je druhý vokál).

Během lekcí se vždycky najdou slova, která si přímo říkají o výslovnostní cvičení (například komparativy adjektiv a adverbií, rozdíl forem páni a pány atd.).

Asimilace znělosti na hranicích slov se taky může vyplatit (např. Bez oleje bych salát doma nejedl. /Bes oleje bych salád doma nejedl./, Přijď v pět hodin k zubaři. /Přijť f pjed hoďin g zubaři./).

Na vyšších úrovních se taky věnujte fungování promluvy jako celku, melodii vět, intonaci otázek. Ty jsou důležité z hlediska celkové interpretace výpovědi a její konečné srozumitelnosti.

Například ve větě „Tu kávu jsem koupila včera.“ se pozornost podle důrazu může přesouvat následovně:

Tu kávu jsem koupila včera. (ne jinou)

Tu kávu jsem koupila včera. (ne čaj)

Tu kávu jsem koupila včera. (ne dostala)

Tu kávu jsem koupila včera. (ne dnes)

S výslovností si můžete hrát na všech úrovních.

Čím dřív a líp si ji studenti osvojí, tím jednodušší jejich pozice v komunikačních situacích bude.

Každou lekci?

Ano. Neznamená to, že na každou lekci musíte mít připravené speciální výslovnostní cvičení. Ani že z drahocenného času, který tak rychle utíká mezi prsty (zatímco sylabus nebezpečně bobtná), vám spoustu času musí sebrat výslovnost.

Čím častěji se výslovnosti věnujete, tím více si ji studenti zafixují a tím automatičtější se pro ně stane.

O tipech, jak zařadit výslovnost nenuceně do běhu lekce ale zase někdy příště.

A jak začínáte s výslovností vy? 😉